Malý Blaník (564 m n. m.) je asi nejstarší položka na mém cestovatelkém seznamu. Vždycky ve stínu většího bráchy. Když už se člověk vyskytuje v lokalitě, vydá se na rozhlednu, to je jasný. Přitom tenhle menší kopec je nedoceněná perla. Už jen tím klidem.
 |
Skvělé výhledy na Velký Blaník
Kaple sv. Máří Magdalény postavená v r. 1753, odsvěcená v r. 1782 za josefínských reforem. V 19. stol. obýval zříceninu poustevník Antonín Zeman z Pacova. Jeho duch zde prý nyní hlídá poklad. Z toho vyplývá, že být poustevníkem je asi řemeslo výnosné, nicméně za života si peněz neužijete, neboť byste přišli o image, a po smrti vám na klidu taky nepřidají ...
Malý Blaník je podle pověstí místo magické ženské energie, protože zatímco na Velkém Blaníku vykonávali své obřady druidové, sem se chodily bavit druidky. Mistr Jan Hus prý káral obyvatele Podblanicka za to, že chodí na horu provádět nepřístojnosti. I my jsme byli svědky nějakého divného obřadu, nicméně ukrývali jsme se v roští, moc jsme toho neviděli, tak o nepřístojnostech nic nevíme. :-)
Po kopci jsou rozesety "menhiry". Jenže si nejsem jistá definicí menhiru, asi to není jen randomně vztyčený šutr. Tyhle působily spíš dojmem náhrobků a s pomyšlením na rozdivočelé šamanky na vrcholu hory jsme se radši rychle odporoučeli do bezpečnějšího podhůří. :-)
U Býkovických rybníků probíhaly zcela jiné, zvukomalebnější rituály ...
Západ slunce nad Louňovicema
A les vonící jarem ...
Žádné komentáře:
Okomentovat