16/50 Krčínova cyklostezka

 Byla otevřena v r. 2021 a spojuje Sedlec - Prčici se Sedlčany, což je přibližně 14 km. S klidným svědomím ji můžu doporučit, je to velmi příjemný výlet. Úzká asfaltka vede zcela mimo silnice, okolní krajina je opravdu malebná, celé to působí jak výjev z kresleného filmu.

Sedlčanská přehrada byla částečně vypuštěná, což nás vedlo k otázce, jestli ty pařezy pamatují Krčína. Tak mohl se tu třeba kdysi procházet podél Sedleckého potoka, nicméně retenční nádrž vznikla až začátkem 80. let minulého století. 

Jelikož pocházíme ze sousedního údolí, výlet se protáhl na cca 40 km. No a vzhledem k terénu na České Sibiři to žádné lážo-plážo rozhodně nebylo. Přežily jsme ale nakonec všechny.

15/50 Běhání v poušti

Při plánování dovolené na Lanzarote jsem si dala záležet, aby ubytování bylo blízko jak k pláži, tak ke stezkám v poušti. Byla jsem dost zvědavá, jaké tam bude ranní běhání. A i když vstávat se mi většinou nechtělo, vždycky to nakonec stálo za to. Ten nekonečný prostor je fascinující a hlavně - na ostrově nežijí žádní hadi ani jiná nebezpečná havěť.

1) sever u Caleta de Famara a osobní kráter 

Hned první ráno jsem věděla, že to bude návykové. Ačkoliv jako středoevropanka zvyklá běhat po lesích a parcích jsem měla ze zdánlivé nekonečnosti a opuštěnosti pouště trochu divné pocity. Tam ráno opravdu nikoho nepotkáte, není to nijak turisticky profláklá destinace.

Nejmagičtější bod v okolí byl tento sopouch. Nedal se přehlídnout, ať už člověk běžel pod ním po pobřeží či okolo něj pouští. Pro mě to byla Buenos Dias Caldera :-) ale oficiálně Montaña Cavera.

Montaña Cavera

Úplně nejlepší bylo vylézt nahoru... 

 

 

... nebo proniknout do jeho nitra. Můj osobní kráter. No řekněte, kdo to má?

Pohled z vrcholu na kráter sousední - Montaña Chica

A z Chicy zpátky na Caveru.

Montaña Cica

Poušť je protkaná cestami, kde asi přes den řádí terénní čtyřkolky. 

Trasa tak mohla být každý den jiná a rychlost určoval jen občas silný vítr, sem tam hluboký písek a hlavně čarokrásné výhledy.

 2) jih u Playa Blanca a prázdné pláže

Na jihu už poušť nebyla tak nekonečná, protože ji na jedné straně lemovaly hory a na druhé oceán. Ale marsovskou atmosféru měla. 

Jestli jsem na severu kromě drobných ptáků nepotkávala žádná zvířata, tady jsem ve vyschlých říčních korytech občas vyplašila králíka či orebici rudou (té to ve vycházejícím slunci mimořádně slušelo).

 Jednou ráno mě pronásledovala smečka čtyř Kanárských chrtů. Je to středně velké lovecké plemeno v barvě okolního písku a já měla teda docela nahnáno. Radši jsem se zastavila a vyhlížela vhodný šutr, kterým je kdyžtak majznu po čumáku, ale ukázalo se, že si chtějí hrát. Chápu, že jsem jim voněla. Tak si mě oňufali a běželi jsme každý po svém. Ti pejsci naštěstí nejsou agresivní a jsou cvičení na lov králíků.

Nejikoničtější pláže na Lanzarote jsou Playas de Papagayo. Ovšem pokud je chcete mít sami pro sebe, musíte si přivstat, přilehlé parkoviště je bohužel obrovské.