14/50 Přechod Brd

 Teslíny - Hořovice

Cesta je cíl. Tři nádherné letní dny v úžasné brdské přírodě a milé společnosti. Dokonalý relax. 

První etapa z Teslín po Brdské hřebenovce kolem Padrťských rybníků a pak dál do Strašic s přespáním v penzionu Na poště. Ten velmi doporučuju, výborně tam vařili.

Strašice

2. etapa vedla ze Strašic úbočím brdských kopců do Zaječova. "Penzion" Hamburk je tedy spíše dělnická ubytovna se sdíleným sociálním zařízením, ale na jednu noc byl OK. Zato restaurace Lidový dům v Zaječově si nás získala kvalitou kuchyně, vína i povedenou designovou rekonstrukcí.

augustiniánský klášter Svatá Dobrotivá

náš dvouhodinový hotel :-)

Poslední část putování vedla ze Zaječova do Hořovic krásnou podbrdskou krajinou skrze lesy, vesničky a pastviny. Díky změně počasí, kdy se slunce schovalo za mraky a schylovalo se k dešti, jsem si tuhle etapu vychutnala fakt hodně.

Mrtník, kostel Narození Panny Marie

Hořovice

13/50 Loosovy interiéry, Plzeň

 Prohlídková trasa 1, byty Vogelových a Krausových

Některé slavné Loosovy vily jsem viděla, ale netušila jsem, že svého času si bohatí lidé nechávali tímto architektem na zakázku navrhovat i byty. Jaký smysl má si za cenu pražského domu nechat navrhnou zařízení bytu? Jenže tyto interiéry, jak jsem zjistila, se daly velmi snadno sbalit a přesunout na jinou adresu, takže narozdíl od vil byly mobilní a mohly cestovat se svými majiteli.

Například v domě rodiny Fiedlerových realizoval Loos nejdřív byt pro rodinu podnikatele Otty Becka. Ti se ovšem i s interiérem odstěhovali. Na stejném místě posléze proběhla v r. 1928 adaptace bytu podle Loosova návrhu pro rodinu dětského lékaře Josefa Vogela, zetě Fiedlerových. Adolf Loos navrhl kromě obytných místností i ordinaci a čekárnu, k těm se však nedochovala žádná obrazová dokumentace. V roce 2014 bylo dokončeno restaurování obývacího pokoje a jídelny. Obklady jsou z třešně a kulečníkového plátna, jídelně vévodí travertin. Rodina stihla před válkou uprchnout do Kanady, kde jejich potomci stále žijí. 

Byt Vogelových

Byt Krausových

Byt byl navržen pro manžele Viléma a Gertrudu Krausovy v domě, který pro svou dceru Gertrudu koupil Bohdan Taussig, majitel chemické továrny. Obklady jsou z mahagonu a zeleného mramoru, systém velkých protilehlých zrcadel je velmi působivý. Nicméně obložení stropu se Loos prý nejprve bránil z obavy, že vznikne dojem víka od rakve. Válku přežil jen Vilém, zbytek rodiny byl vyvražděn v koncentračních táborech.

12/52 Přírodní rezervace Milovice

 Rezervace byla založena r. 2015 společností Česká krajina na území bývalého vojenského prostoru mezi Milovicemi a Benátkami nad Jizerou. Celková rozloha je přibližně 1245 ha.

Výlet doporučuju začít v Dražicích na autobusové zastávce. Po modré značce se hned za dálnicí dostanete do dubového lesa a postupně přijdete k první obrovské ohradě, která je domovem divokých koní a bizonů. Je to opravdu velká oblast, takže mé další doporučení:

1) dalekohled

2) dlouhé kalhoty (já je neměla a dost jsem litovala). I značená stezka je úzká, vede stepí se vším, co k tomu patří. 

3) Nebuďte líní ohradu obejít i dál, než vás povede značka. Pěšina podél plotu vede po celé jeho délce.

 Na začátku ohradníku jsem potkala dva velmi hravé a nebojácné kámoše.

Na značené části stezky jsem si žádných kopytníků nevšimla, tak jsem se vydala dál podél plotu. Pěšinka vedla kolem chátrajících vojenských staveb do houští. A tam jsem ho potkala. Ohromného bizona. Za elektrický ohradník, který nás dělil, jsem byla docela vděčná, nicméně kdyby se tenhle krasavec rozhodl jej překonat, asi by s tím problém neměl.

Cestou se ještě páslo pár dalších bizonů i koní, ale byli hodně daleko.

Modrá pak vede k další veliké ohradě, která sahá až ke kraji Milovic. Zde se pasou koně (exmoorský pony) a pratuři. Je možno využít vyhlídkové plošiny. 

No, i kdybych žádné stádo nazahlédla (a to se jistě stát mohlo), ten výlet by i tak stál za to, protože stepní ráz krajiny je opravdu jedinečný. Na první pohled je zřejmé, že se tu do krajiny vrátila rozmanitost. Dokonce jsem zde poprvé v Čechách viděla dudka. Vyfotit jsem ho nezvládla, ani jsem se o to nesnažila, někdy je lepší užívat si sílu okamžiku. Tak aspoň neumělá malůvka vzniklá při čekání na vlak. :-)