29/50 Litomyšl

Tak nějak jsem pořád věřila, že si jednou zorganizuju svůj život natolik, abych s dostatečným předstihem věděla, který červnový víkend mám volno a pořídila si lístek na koncert Smetanovy Litomyšle. Na tento zázrak stále čekám. Na návštěvu UNESCO města jsem už čekat nechtěla, tak jsem zakoupila vstupenky alespoň na noční prohlídku nasvíceného piaristického chrámu. Že se ten víkend (23. - 24. 5. 2026) bude konat druhá největší litomyšlská událost, tedy gastrofestival, jsem neměla tušení. A byla to krásná náhoda, protože město žilo, street food na náměstí byl super.

Do Litomyšle veda krásná trasa (Jiráskova cesta) z České Třebové přes rozhlednu na Kozlovském kopci, ze které je výhled třeba na Jeseníky.

Cestou jsem zase potkala orchideje. 

Okrotice bílá

Zoubkova "Múza" na hrobě Josefa Matičky

Jasan Zoubek

Chrám Nalezení svatého Kříže

V Portmoneu se nesmí fotografovat (návštěvu ale vřele doporučuju), tak Josef Váchal alespoň na fasádě domu nakladatelství Paseka.  

28/50 Orchideje na Bílých stráních

Po dubnových společensky náročných víkendech jsem si slíbíla aspoň jednu intorvertní neděli. Něco jako - jen já, kytky a výhledy :-). Litoměřické Bílé stráně mě lákaly už dlouho. Na zdejším opukovém podloží se daří rozličným vzácným rostlinám. Předpokládám, že různé druhy orchidejí rozkvétají postupně. První květnový víkend zde patřil vstavačům nachovým. A byla to tedy krása!

Vstavač nachový

Ale kvetlo to kde co ...

Moje cesta pak vedla od kytek k výhledům.

Konkrétně na Hradiště (545 m n. m.). Pohled na krajinu pode mnou mi téměř vyrazil dech. 

Hradiště

27/50 srbská Lužice

Oblast srbské Lužice byl můj dávný rest. Celkem nově vzniklá rozsáhlá jezerní oblast dala ovšem cestě další rozměr a pojali jsme ji jako cyklovýlet. 

Lužická jezera vznikla zaplavením povrchových hnědouhelných dolů a je to opravdu pozoruhodná lokalita. Působí až distopicky, příroda se vrací do průmyslem znetvořené krajiny. Rozloha toho území se při pozorování z četných rozhleden zdá být nekonečná. Jezera jsou obklopena hustými lesy; z nich občas vystupují průmyslové stavby, větrné elektrárny, na jihu obzor lemují pohraniční hory.

My jsme bydleli v domku v kempu Familienpark na břehu Senftenberger see, které vzniklo už v r. 1973 na místě dolu Niemtsch a je to tedy již zavedená rekreační oblast. Uprostřed jezera je velký nepřístupný ostrov, jistě ptačí ráj. Já jsem při ranních bězích 2x vyplašila na lesní mýtině pár jeřábů. Byli majestátní, snažila jsem se být co nejvíc nenápadná ale stejně mě vždycky nakonec zmerčili, jak se plazím ostružiním. A odletěli právě na břeh ostrova.

 

Výřez z horní fotky, jeřábi si užívají bezpečí ostrova.

 

Rozhledna nedaleko kempu byla vysoká přes 30 m.

 

Večer nad největší evropskou umělou jezerní krajinou slunce zašlo,

ráno opět vyšlo, na některé děje se dá spolehnout ...

Další rozhledna - Rezavý hřebík (Rostiger Nagel) a Sedlitzer See

Budyšín (Bautzen)

V sezóně je asi na cyklostezkách nával, ale na velikonoční prázdniny (2. - 6. 4. 2026) to byla parádní destinace.

26/50 polární záře

Byl vždycky můj velký sen vidět polární záři na vlastní oči. Jako ne přes dlouhou expozici foťáku, který to světlo vytáhne, ale opravdu jen očima. V to, že se mi to poštěstí u nás v Čechách a ještě k tomu v Praze, jsem ale nikdy nedoufala. A v pondělí 19. 1. 2026 večer ani nic nenasvědčovalo, že by se mělo na obloze dít něco výjimečného, hlavní CME (coronal mass ejection) měla dorazit až k ránu.  Vysvětlení od vedator.org: AURORU BOREALIS vyvolala svou interakcí s atmosférou šoková vlna (stlačený sluneční vítr před samotným oblakem CME)." No nevím. Rozhodně když jsem i pouhýma očima viděla nad přesvícenou pražskou hlavní třídou červeno-zelené nebe, tak jsem do té Stromovky vyběhla v pyžamu a pouze s mobilem. Nakonec to byla klika, protože ačkoliv fotky nejsou ostré, tak hledáním stativu bych strávila dost času a to nejlepší bych asi prošvihla. Ty zelené fleky vždy vzplanuly jen na chvilku a po cca 15 minutách už jsem je nepozorovala. A fakt byly vidět i očima. Vlastně by byla škoda strávit moc času focením, jen jsem tam stála  a žasla.