Při plánování dovolené na Lanzarote jsem si dala záležet, aby ubytování bylo blízko jak k pláži, tak ke stezkám v poušti. Byla jsem dost zvědavá, jaké tam bude ranní běhání. A i když vstávat se mi většinou nechtělo, vždycky to nakonec stálo za to. Ten nekonečný prostor je fascinující a hlavně - na ostrově nežijí žádní hadi ani jiná nebezpečná havěť.
1) sever u Caleta de Famara a osobní kráter
Hned první ráno jsem věděla, že to bude návykové. Ačkoliv jako středoevropanka zvyklá běhat po lesích a parcích jsem měla ze zdánlivé nekonečnosti a opuštěnosti pouště trochu divné pocity. Tam ráno opravdu nikoho nepotkáte, není to nijak turisticky profláklá destinace.
Nejmagičtější bod v okolí byl tento sopouch. Nedal se přehlídnout, ať už člověk běžel pod ním po pobřeží či okolo něj pouští. Pro mě to byla Buenos Dias Caldera :-) ale oficiálně Montaña Cavera.
![]() |
| Montaña Cavera |
Úplně nejlepší bylo vylézt nahoru...
2) jih u Playa Blanca a prázdné pláže
Na jihu už poušť nebyla tak nekonečná, protože ji na jedné straně lemovaly hory a na druhé oceán. Ale marsovskou atmosféru měla.
Jestli jsem na severu kromě drobných ptáků nepotkávala žádná zvířata, tady jsem ve vyschlých říčních korytech občas vyplašila králíka či orebici rudou (té to ve vycházejícím slunci mimořádně slušelo).
Nejikoničtější pláže na Lanzarote jsou Playas de Papagayo. Ovšem pokud je chcete mít sami pro sebe, musíte si přivstat, přilehlé parkoviště je bohužel obrovské.























Žádné komentáře:
Okomentovat